Na viděnou Vietname!

Trochu nešikovně jsem minulý článek ukončil tím, že jsme jedli Phó a úplně zapomněl, že po naší večeři jsme se rozhodli najít Andyho bar. Vzhledem k velikosti města to naštěstí nebylo nic složitého, sice je trochu zapadlý, ale židličky kolem a zřejmě jediné místo v Ha Tien, kde slyšíte angličtinu jej jednoduše prozaradí. Usedli jsme tu tedy ke stolečku, objednali si drink a zeptali se na Andyho. Paní servírka na chvíli zmizela a pak nám řekla, že Andy za chvíli přijde....

Ha Tien, místo plné překvapení

Skončil jsem tím, že jsme se dostali do Ha Tien a pak se semlelo tolik věcí, že jsme s Lindou úplně zapomněli psát. Místo toho jsme se úspěšně vrátili do Čech a nadšeně vyprávěli o tom, jaké to v té Asii bylo. Inu, jaké to bylo vám neprozradím, snad si ale budete moct udělat obrázek potom, co dopíšu celý slibovaný blog. Naše putování jihovýchodní Asií totiž zdaleka nekončí, naopak jsme tak nějak pěkně v polovině....

Dopadli nás místňáci

Po návratu z naší tour jsme celkem unavení odpadli na pár hodin do postele, večer jsme se rozhodli dohánět resty, najít kavárnu, napsat článek na blog a snad i trochu pracovat. Oba jsme měli neskutečnou chuť na něco nezdravého a západního - burger. Kousek od nás bylo Café English, kde přesně tyhle věci nabízejí a je to jedno z mála míst, které nemá mizerné hodnocení. Bylo rozhodnuto, sbalili jsme si věci a šli na večeři, během toho nás tam vyzpovídali nějaké dvě místní slečny, jestli se nám Café English líbí, jestli bychom ho doporučili a tak dále....

Po deltě Mekongu za plovoucími trhy

Vstávali jsme nelidsky brzo, a to ve 4! Od 4:30 nás čekala v přízemí hostelu snídaně, která se skládala z toastu a vajíčka, nic extra výživného, ale v tuhle hodinu to potěšilo víc, než cokoliv jiného. Těsně před pátou hodinou nás vyzvedl takový divný chlápek, který vůbec nemluvil a spěchal někam daleko před námi. Chvíli jsem si říkal, že by byla sranda, kdyby to byla nějaká návštěva naší hostitelky a my se za ním slepě vydali s tím, že je to někdo, kdo má zprostředkovat naši tour....

Mui Ne - Ho Chi Minh City - Can Tho

Autobus z Mui Ne nás vyhodil někde v districtu 1, z mapy jsme zjistili, že to není tak daleko od místa, kde jsme kupovali lístky do Mui Ne a také kousek od našeho nového hostelu. Jelikož jsme měli šílený hlad, rozhodli jsme se koupit první důvěryhodné jídlo po cestě, shodou náhod to byl stánek s bagetami Báhn Mí, v kterém jsme přesně před týdnem nakupovali jídlo na cestu do Mui Ne....

Hostel v Mui Ne

Hostel byl zapadlý ve vedlejší uličce za nepříliš esteticky vypadající zdí, na které bylo ale vidět, že nestojí dlouhou dobu. Hostel totiž funguje něco málo přes dva měsíce. Samotný hostel vypadá jak z karibského ráje, chatičky postavené do U, uprostřed je cosi, co by se dalo nazvat společenskou místností a celý areál je zakončený vlastní pláží s přímým přístupem do moře. Na recepci, která se nacházela ve společenské “místnosti” nás už čekali, takže jsme vyřídili nezbytné nutnosti pro check-in a šli si prohlédnout naše postele....

Místo Nha Trangu do Mui Ne

Ráno jsme se rychle zabalili, vrátili klíče a vyrazili podle mapy najít kanceláře naší autobusové společnosti. Nevěděli jsme jak moc se tu autobusy plní a jestli je potřeba kupovat lístky hodně dopředu nebo ne, a tak jsme doufali, že na místě ještě nějaké koupíme. Najít kanceláře nebyl problém, neb sídlí v křiklavě oranžové budově, která je ve své řadě a dost možná i širokodaleko jediná. Zeptali jsme se, jestli je možné koupit lístky do Mui Ne, bylo a dokonce hned na několik spojů....

Život v Ho Chi Minhově městě II.

Od jednoho ubytování k druhému Když jsme opustili Cola’s Homestay trochu se nám ulevilo, bydleli jsme sice ve skvělé lokalitě a vzdálenost míst, která jsme chtěli navštívit byla docházková, ale jinak náš pokoj nestál za moc. Postel byla tvrdá, okno maličké a ještě směřovalo do čehosi, čemu bychom mohli říkat světlík zakončený skladištěm, takže jsme byli tak trochu v kobce. Navíc tu bylo šílené horko a dusnu a smrad z koupelny....

Život v Ho Chi Minhově městě I.

V Cola’s Homestay jsme prospali skoro dva dny v kuse, nevíme jestli to přičíst jet lagu nebo viróze, která úspěšně zvládla cestu i s námi. Druhý den po příletu jsme potřebovali nakoupit pitnou vodu a něco málo k jídlu, protože jsme naposledy jedli snídani v letadle. Rozhodli jsme se tedy podívat po nějakém obchodním centru, které by mohlo nabídnout obojí, na mapě se zdál nedaleko Co.op market. V Co.op jsme nakoupili pár flašek pitné vody, chtěli jsme koupit i nějaké ovoce, třeba pomerančě nebo něco exotického, pomerančě neměli (jaké překvapení) a tak jsme koupili cosi v zelené slupce podobné pomelu a hromádku čehosi, co velmi vzdáleně přípomínalo lichi a jmenovalo se Chom Chom....

Ho Chi Minhovo město

Po příletu nás čekala cesta na hotel, tedy vlastně ne tak úplně. Když jsme našli náš zelený autobus za 5000 dongů, zeptali jsme se řidiče, jestli jede na zastávku v okolí našeho hotelu - District 1, odkýval, že ano. Nastoupili jsme, chvíli čekali, než se autobus trochu naplní a vyrazí. Cesta vedla přes několik dalších zastávek, kde řidič nabíral více a více cestujících. Doprava tu funguje vcelku zmateně, snažil jsem se v tom chvíli najít smysl, ale moc mi to nešlo....